BRATŘEJOV
TATO STRÁNKA JE OPISEM PŮVODNÍCH FARNÍCH STRÁNEK , KTERÉ VYTVOŘIL PAVEL SOCHORA
| HISTORIE FARNOSTI | DUCHOVNÍ SPRÁVCI | DOBOVÁ DOKUMENTACE | KOSTELNÍ ZVONY | POPIS KOSTELA |
HISTORIE FARNOSTI
Něco málo z historie:
První historická zmínka o obci Bratřejov pochází z prosince 1481 v písemnostech, kde je ves Bratřejov uváděna jako součást a majetek
panství ve Vizovicích. Bratřejovští věřící tehdy navštěvovali kostel ve Vizovicích, který je zasvěcen sv. Vavřinci.
Bratřejov je od Vizovic vzdálen 6 km tj. více než 1 hodina pěší chůze. Pro mnohé věřící, především pak pro ty starší, byla tato cesta dosti
namáhavá, zvláště v zimním období. Tehdejší vizovský pan farář a děkan P. Jan Bartoš si této skutečnosti byl vědom. Bylo mu
bratřejovských věřících líto. Umínil si tedy, že s Boží pomocí zbuduje v Bratřejově chrám páně.
Jako kaplan nastoupil do Újezda u Luhačovic a po dvou letech pak do Valašských Klobouk. Po osmi letech byl 24.11.1864 jmenován farářem
a děkanem ve Vizovicích.
Ve válečném období r.1866 se značná část vizovské fary proměnila v nemocnici pro raněné vojáky, a to vše za podpory finančních a
ostatních výdajů P. Bartoše. V říjnu 1866 mu sám císař udělil za prokázanou a obětavou práci vyznamenání zlatého kříže s korunkou.
Po ukončení rakousko-pruské války se pan děkan oddal a zasvětil duchovní činnosti. Svého velkého úmyslu se však nevzdal. Nezapomněl
na bratřejovské věřící a sbírkami nashromáždil asi 14 000 zlatých a s pomocí obětavých dobrodinců se pustil do výstavby kostela.
Základní kámen byl položen 22.října 1871.
22. října 1890 byl chrám posvěcen brněnským arcibiskupem Františkem Sal. Bauerem. Přestože byl chrám zdárně vybudován a posvěcen,
uplynulo ještě téměr 9 let, než zde byla zřízena duchovní správa, jejíž začátek se datuje od 23.února 1899.
Arcibiskupská konzistoř uznala děkanovu záslužnou činnost a několikrát mu ji také vyslovila. Roku 1893 jej olomoucký arcibiskup ThDr.Kóhn
jmenoval knížecím asesorem (přísedícím).
Před vánocemi 1896 byl P. Bartoš raněn mrtvicí a zdálo se, že se nedožije konce svého záslužného díla. Ještě se dožil první sloužené
mše v Bartřejově a 23.února 1899 požehnal prvního bratřejovského faráře Antonína Sopůcha.
DUCHOVNÍ SPRÁVCI
První sídelní kněz, který obsadil naši faru byl P. Antonín Sopůch.
Ujal se úkolu kněze a duchovního pastýře s velkým zápalem. Byl hudebně nadán a brzy si vybral členy pro kostelní zpěv.
Založil DOMOVINU (společenskou místnost pro farníky), která se dodnes nachází pod kostelem, i když dnes už neslouží farníkům.
Brzy za jeho přispění vzniká ochotnický spolek, kapela, jednota Orla, svaz křesťanských dívek a žen, jimž dal k dispozici pozemek
u Domoviny, kde se konávaly veselice a muziky.
Založil spořitelnu, aby si rolník mohl půjčit či uložit své peníze. V žádné zahradě nebylo krásnějšího ovoce, než na farní. Učil
farníky včelaření a hospodaření.
Tento vzácný kněz a lidumil, který svým intelektem dokázal vyrovnat náboženské rozdíly ve své farnosti, si zaslouží úctu a vděk
za náboženský a kulturní rozvoj.
P. Antonín Sopůch sloužil bratřejovským farníkům dlouhých 34 let. Zemřel 13.7.1932 a je pochován na místním hřbitově.
Druhý sídelní kněz byl P. Alois Sroslík. Tento kněz zde nepobyl dlouho. Ze zdravotních důvodů byl brzy přeložen. Mezi dobou úmrtí P. Sopůcha a přistěhováním P. Sroslíka, byla zdejší fara na čas neobsazena a dojížděli sem okolní kněží.
Třetí sídelní kněz byl P. Karel Kolář.
Dojížděl také do Pozděchova - vesnice vzdálené od Bratřejova 4 km směrem na Vsetín. V Bratřejově přestál těžkou dobu německé okupace
i poválečných nejistot a oddaně a bděle stál při svém lidu plných 17 let. Důchodová léta strávil u své neteře v Bratřejově. P. Kolář
se narodil ve Vlčkové 8.11.1885 a zemřel 31.7.1970. Pochován je na místním hřbitově.
Čtvrtý sídelní kněz byl P. Alois Jemelka.
Také on dojížděl do Pozděchova a také do Jasenné. Nechal opravit venkovní fasádu kostela a fary. V roce 1971 nechal odlít dva nové
zvony. Po dvaceti letech svého působení byl v roce 1974 přeložen do jiné farnosti. Pohřeb měl 23.3.1988 v Ostrožské Lhotě a
pochován byl téhož dne v Přerově.
Jako pátý kněz v pořadí byl do Bratřejova jmenován r.1974 salesián P. Petr Baran. Byl to mladý kněz, ale přesto zde působil jen několik týdnů, než nenadále zmizel. Byl zatčen STB.
V červenci 1974 obsadil naši faru P. Oldřich Vinklárek, rodák ze Slušovic. Jeho ustanovení bylo darem Božím pro Bratřejov v době
pokoncilních reforem II.vatikánského koncilu. Byl to salesián Boskova typu, který neznal slova nemohu, nemám, to nejde...
Citlivě a otcovsky, ale především pevně přesvědčil svoje farníky k přijetí liturgických změn, sám pevný a bez kompromisu. Uvěřili
mu a dali se jím vést. Výsledkem je výčet obrovských prací dobrovolníků, a to i s tábora odloučených bratří, kteří nabídli své ruce,
čas i peníze k zachování tak krásné kulturní památky, jakou je náš kostel. P. Vinklárek zde působil 22 let. Zemřel 4.11.1996 ve věku
76 let a je pochován na místním hřbitově.
Na tomto místě vzpomeňme na některé neevidované práce, uskutečněné v době jeho působení:
Byla pokryta střecha na kostele a faře novou krytinou, provedlo se zasklení (zdvojení) oken na kostele, byl postaven nový obětní stůl,
snížena a upravena kazatelna, nové postranní lavice, nové sochy na hlavním oltáři, zbudovány nové varhany, topení v kostele a na faře,
rozhlas, elektroinstalace, restaurování obrazů, nový lustr, kompletní vymalování kostela, nová zeď na farské zahradě, celková venkovní
oprava kostela (1995-1996), přitom byly vyměněny rýny, odtok vody, hromosvod.
Sám byl hudebně velmi nadaný a mimo jiné vychoval také tři varhaníky, z nichž dva hrají ve Chrámu Páně v Bratřejově dodnes.
Také v kostele sv. Máři Magdalény v Jasenné bylo provedeno mnoho dobré práce.
Na mnoha těchto a ještě i jiných (zde neuvedených) pracovních činnostech měl značný osobní a organizační podíl.Děkujeme!
Pokud si chcete přečíst podrobný životopis P. Oldřicha klikněte zde
V roce 1991, kdy řeholní řády - za totality neuznávané - mohly své roztroušené spolubratry sdružovat do společných komunit,
byl i do Bratřejova, ke svému řádovému spolubratru P. Vinklárkovi, přidělen kněz P. Karel Divoš, jemuž tehdejší režim neumožnil
kněžskou službu plných 40 let. Na faru přichází jako 77 letý, na odpočinek. Rád a s chutí se zapojil do duchovní činnosti.
Sice již se značně podlomených zdravím, ale s nevtíravou skromností a humorem.
Jeho vlastní aktivita se zvláště projevila, když pan farář Vinklárek těžce onemocněl a on vyvinul zbytek svých sil, aby jej
zastupoval v Jasenné, Vizovicích a především v Bratřejově, za což mu patří velký dík.
Pohřeb P.Karla Divoše se konal 30.6.2001
Sedmým knězem v pořadí se stal P. Antonín Basler.
V Bratřejově začal působit od 15.listopadu 1996. V kostele nechal zavést, mimo jiné, bezpečnostní zařízení, elektronický čiselník,
plynovou připojku a nechal zrestaurovat varhany. Ve druhé polovině června 1999 nám oznámil změnu svého působiště. Nyní působí v
Olomouci.
Osmým knězem byl P. Robert Marciniak.
Otec Robert byl prvním knězem cizí národnosti, který působil v Bratřejově od posvěcení kostela. Koncem školního roku 2006 nám
oznámil svůj odchod na studijní cestu do zahraničí. Otec Robert působil v Bratřejově 7 let (od roku 1999).
Další duchovní posilou pro naši farnost je pan Josef Zádrapa, kterého Pán obdařil jáhenskou službou. Na jáhna byl vysvěcen
9.července 1994. Po smrti P. Vinklárka se plně zapojil do své jáhenské služby. Ve všední dny vede bohoslužby slova, podává svaté
přijímání a vykonává i některé jiné bohoslužebné obřady. Nyní vypomáhá P. Janu Kutáčovi
Devátým a současným duchovním správcem se stal k 1.7.2006 P. Jan Kutáč.
P. Jan Kutáč se narodil 28.ledna 1942 v Lubině, okres Nový Jičín. V roce 1966 nastoupil do semináře v Litoměřicích a po pěti
letech byl vysvěcen 5.července 1971 na kněze. V osmdesátých letech působil na Hvozdné v Želechovicích a na Provodově. Byl i
spirituálem v semináři v Litoměřicích, poté 5 let farářem ve Valašských Kloboukách. Jeho předposlední působiště bylo v Praze - Vinoři.
Nyní je jmenovám farářem ve Vizovicích a exkurendo administrátorem farností Bratřejov a Jasenná.
Vizovice jsou otcovým jedenáctým působištěm.
Stejně jako za otce Roberta i P. Kutáčovi vypomáhá P Arnošt Červinka.
Je jasné, že každý zdejší pan farář zde vykonal pro farnost mnoho. Nechali zde kus svého života, svého nadání a umění a svého nadšení. Každý dal co uměl, každý dal co měl. Je potřebné a dobré alespoň touto cestou projevit vřelé díky jim a všem obětavým farníkům, kteří jim stáli po boku a nabízeli jim svoji pomoc.
DOBOVÁ DOKUMENTACE K VÝSTAVBĚ KOSTELA
Autentický přepis dopisu, kterým budovatel našeho kostela P. Jan Bartoš obesílal farnosti a tehdejší významné místa s prosbou o pomoc při výstavbě kostela. Tento dopis pochází ještě z doby před položením základního kamene.Slavné představenstvo!
V pohoří Tatranském asi dvě hodiny od Vyzovic leží osada pod jménem Bratřejov. Obyvatelé této osady jsou dvojího vyznání a sice římsko - katolického a augsburského. Katolíků jest 400 a patří pod duchovní správu Vyzovickou, kdež svoji chrámovou pobožnost vykonávají. Za trvání léta krásných bezdeštných neděl a svátků jest sice mnohému možno tuto obtížnou dalekou pouť vykonávati – však nastane-li počasí deštivé – zima krutá, tu bývá jinak – výběžky Tater berou na sebe tvářnost přísnou – potoky horské vylévají se a sněhové závěje činí cestu na mnoha místech zcela neschodnou. A tak se stává, že obyvatelé bratřejovští několik neděl kostela ani nevidí – u útěchy sv. náboženství účastnými státi se nemohou; ba stává příkladů, že mnohý od svého prvního sv. přijímaní nebo poslední sdávky chrám Páně nenavštívil. Nicméně je však touha jejich po církevní pobožnosti tak mocná, že někteří vzdor dešti, bouři a sněhu onu dalekou s mnohým nebezpečím spojenou cestu do vyzovického farního kostela alespoň ve výroční svátky a hody boží konati sobě nelenují. Vezme-li se při tom ještě jejich veliká bída, chudoba, nedostatek teplého zimního oděvu v uvážení – patříme-li, kterak mnozí v nejkrutší zimu v hrubém plátěném obleku do chrámu Páně chvátají a tím zárodek k mnohému tělesnému neduhu kladou nebo více méně sobě neduživý věk přivádějí; po tom zajisté takovýto úkaz vzbuzuje u soudného pozorovatele obraz pohnutlivý – smilování hodný.- Tyto a podobné překážky přírodní – jakož i ta okolnost, že v této obci přebývá 360 protestantů, naplňují mne nížepodepsaného podivením, že posud tolik katolíků v obci bratřejovské stává – a že tito již dávno akatolicimsu za oběť nepadli. Vida bídu hmotnou a nutné potřeby duševní farníků svých bratřejovských a spoléhaje především na pomoc Všemohoucího a na lásku upřímných bratrů katolických ustanovil jsem se na tom vystaviti Pánu chrám v Bratřejově ku cti svatých věrozvěstů slovanských CYRILA A METHODĚJE a napotom tam zaříditi duchovní správu. Naděje má v Boha, a důvěra má v lásku a štědrost dobrodinců jest jedinou jistinou – pokladnicí, z níž čerpati myslím při stavbě této – a bohdá, že mne nesklame naděje má. Doufám pevně v Boha, že se naskytnou srdce útrpná k opuštěným, potřebným rodným bratrům bratřejovským. Za tou příčinou obracím se k slavnému představenstvu a zbožným občanům ve jménu těchto ubohých katolíků s tou důvěrnou prosbou úpěnlivě žádaje o pomoc na stavbu tuto. Každý i ten nejmenší dárek pozůstávaje v čemkoliv s vděčností bude přijat a na dobrodince tyto po všechny budoucí časy při nejdražší oběti mše sv. bude se pamatovati. Ó zajisté, že modlitba tato konána od mnohých věřících nezůstane bez vyslyšení. Konečně jednotlivé dárky budou ve veřejných listech účtovány S úctou nejvyšší se znamenám slavného představenstva
Ve Vyzovicích na Moravě
nejoddanější sluha
JAN BARTOŠ
farář, majitel zlatého záslužného kříže s korunkou,
předseda záložny a místopředseda čtenářského spolku
Dopis je tištěný, nesignovaný, pouze na pravém horním okraji je připsáno datum 8/4 71 (1871)
KOSTELNÍ ZVONY
Při posvěcování kostela zde bylo 5 zvonů. Ve válečném období byly tři zvony odcizeny pro bojové účely. Původní největší zvon se Bohu díky nepodařilo nikomu odebrat a zcizit. Nejmenší zvon "umíráček" se naopak odvážným farníkům podařilo uschovat do bezpečí. Po skončení války byl tento zvon zavěšen na původní místo. V roce 1971 nechal P. Jemelka odlít dva nové zvony, které posvětil 21.11. téhož roku pan kanovník Vašica z Val. Meziříčí. Jeden ze zvonů je posvěcen ke cti Panny Marie - s reliéfem Matky jednoty křesťanů. Druhý zvon je posvěcen ke cti olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana. Tento zvon nese reliéf arcibiskupovy osobnosti. Ve věži jsou tedy nyní tři velké zvony a jeden malý - umíráček. Při posvěcování těchto zvonů, přednášely dvě mladé dívky tuto nádhernou báseň:Zvony, zvony, vy se lidem podobáte,
neboť jako oni hlas i srdce máte.
Smějete se, radujete,
zpíváte i zapláčete,
podle toho bol či ples,
vnímá dům či celá ves.
Zvony naše, kdo vás nemilovat může?
Snoubencům vy cestou setřásáte růže.
K tomu jste, kdo drahý želí,
upřímnými těšiteli.
Hlas váš nové naděje,
do hrudi mu naleje.
Zvony svaté denně třikrát zazníváte,
chválu Panny přečisté a Matky svaté.
Do chrámu, kde milost Boží,
v duších zázračně se množí,
shromažďuje všechny nás,
přesladký váš svatý hlas.
Zvony milé, na vysoké věži dlíte,
shora na náš shon a zmatek pohlížíte.
Hlas váš večně připomíná:
zde je naše domovina,
bychom směřovali tam
na přednost a ke hvězdám.
Zvony, zvony, kéž i naše srdce stále
bije láskou k bližnímu a k Boží chvále,
bychom až nám jedenkráte naposledy zazpíváte,
v Boží říši zapěli píseň díků s Anděly.
 |
 |
 |
POPIS KOSTELA
Z důvodu bezpečnosti a památkové ochrany zde nejsou zveřejněny fotografie interiéru kostela, proto alespoň slovem:Kostel je nevelký, ale postaven i v podrobnostech ve slohu pseudo(novo)gotickém. Zvláštností je kostelní věž, která je od základu až ke kříži z kamene. Rovněž menší věže a cimbuří jsou z kamene. Původní krytinou kostela a fary byla břidlice. Vnitřek kostela je vkusně vyzdoben a vymalován. V presbyteriu jsou okna s obrazy, které jsou sestaveny z barevných kousků skla. Je zde pět oken, které zobrazují Pána Ježíše, Pannu Marii a některé světce. Zleva to jsou: sv. Jan Nepomucký, sv.Ludmila, sv. Václav, sv. Petr, uprostřed je znázorněn obraz Ježíše Krista Spasitele s obrazem neposkvrněného početí Panny Marie, dále pak sv. Pavel, sv. Vojtěch, sv. Hedvika a sv Josef. V lodi je devět barevných oken, a sice šest po stranách a tři v průčelí. Chrámové zdi jsou ozdobeny šesti obrazy ze života patronů kostela - svatých Cyrila a Metoděje. Oltáře jsou dva. Hlavní oltář je ozdoben patrony kostela a dvěma sochami - sv. Zdislavou a Anežkou. Postranní oltář má krásný obraz, který znázorňuje záchranu dítka Andělem strážným na přímluvu Rodičky Boží. Na pravé straně před hl.oltářem je socha Marky Boží s Ježíškem v náručí. Stěny kostela zdobí ve výši oken polovypuklé obrazy křížové cesty. Kazatelna a křtitelnice jsou též v gotickém stylu. Celková výška kostela činí 40,5 m.
Administrátor farnosti:
P. Jan Kutáč
Palackého náměstí 365, 763 12 Vizovice
tel.: 577 452 880