BRATŘEJOV
ŽIVOTOPIS P. OLDŘICHA VINKLÁRKA
P. Oldřich Vinklárek se narodil 16. září 1920 ve Slušovicích v rodině tesaře.
Měl čtyři sourozence. Se salesiány se seznámil prostřednictvím P. Schneweise, kaplana ve Slušovicích. Ve školním roce 1932-1933 přišel do salesiánského ústavu v nedalekém
Fryštáku a začal studovat od první třídy gymnázia. V roce 1938 vstoupil do noviciátu ve sv. Beňadiku a 16. srpna 1939 složil
první sliby. V dalších studiích pokračoval do roku 1942 v Ostravě, kde v témže roce složil věčné sliby. Začal s pedagogickou praxí
jako asistent v oratoři, která se v Ostravě i po zabrání ústavu ve skromných podmínkách kolem kostela udržela.
V roce 1944 odešel do Dvorku u Přibyslavi kde našli útočiště starší chovanci ze zabraného fryštáckého ústavu. zde se dočkal konce
války a v roce 1945 se vrátil s hochy do fryštáckého ústavu. Měl začít studovat teologii, ale zůstal ještě rok na asistenci ve
Fryštáku a první rok teologie studoval soukromě při asistenci. Uplatnil se sou manuální zručností a hudebními schopnostmi při
zakládání fryštáckých dílen a obnově poválečné kapely. V roce 1949 odešel na teologii do Oseku u Duchcova, kde byl 19. června 1949
vysvěcen biskupem Štěpánem Trochtou na kněze.
Po vysvěcení mu byl svěřen zvláštní úkol odejít s částí fryštáckých chovanců do Vidnavy ve Slezku, protože salesiánské soukromé
gymnásium ve Fryštáku bylo při zaváděné jednotné školy zrušeno. Ve Vidnavě, v klášteře sester, s hochy, kteří zde chodili do veřejné
školy přečkal násilné soustředění řeholníků v dubnu v roce 1950 a unikl soustředění. Po prázdninách se hoši rozešli a P. Oldřich
vystřídal několik manuálních zaměstnání. Všude se dobře uplatnil. Při tom pomáhal klerikům, kteří zůstali venku, nebo kteří byli
ze soustředění propuštění. Kázal tajně exercicie, obnovy, zpovídal. tuto činnost zhodnotil krajský soud v Uherském Hradišti jako
podvracení republiky a odměnil třemi roky vězení. Byl vězněn na Bitýze a ve Valdicích na brusírně skla, kde pomáhal svou zručností
ostatním spoluvězněným spolubratřím.
Po propuštění pracoval ve Slušovicích v opravně zemědělských strojů. V roce 1969 nastoupil do duchovní správy jako administrátor
v Napajedlích a v roce 1974 přešel do Bratřejova. Zde pracoval až do své smrti. Fara v Bratřejově bývala do roku 1989 občasným
útočištěm při různých akcích mladších salesiánů, kteří nemohli veřejně vystupovat. V posledních letech působily různé zdravotní
potíže P. Oldřichovi mnohé utrpení. Trpělivě vše snášel a snažil se až do posledních chvil sloužit Bohu a svým farníkům.
